Historie

Počátky historického období ostrova Kefalonie se datují do 4. tisíciletí před n.l., které je spojeno s vyspělým rozvojem mykénských kultur.

Homér označuje Jónské ostrovy, tvořené ostrovy Kefalonie, Zakynthost, Lefkada a Ithaki, královstvím Odyssea, který si za svůj domov vybral ostrov Ithaku.

Dle legendy se traduje, že byl ostrov pojmenován podle krále Kefala (Kephalosa) a jednotlivé ostrovní provincie nesou jména po jeho synech. Druhá verze pojmenování ostrova je reálnější, slovo Kefalos totiž v překladu znamená hlavní a jelikož Kefalonie je největším Iónským ostrovem, bylo jí přisouzeno toto pojmenování.

Helénské období přineslo ostrovu značný ekonomický i kulturní rozkvět, na území vznikl stát čtyř měst, který tvořily města Pali, Krani, Same a Pronni. Tyto městské státy měly vlastní měnu a vlastní zákony dle kterých vládly. Z těchto měst se však do dnešního dne dochovaly pouze zbytky mykénských hrobů, pozůstatky antických staveb a jejich úlomky můžeme shlédnout v Archeologickém muzeu hlavního ostrovního města.

Největšího a historicky nejvýznamnějšího rozkvětu zaznamenal ostrov v době mykénského období. V tomto období začaly na ostrově růst církevní stavby, kostely, chrámy, venkovní divadla, jednotlivá města historicky i kulturně vzkvétala.

Ve druhém století před n.l. se ostrov dostal pod nadvládu Římanů a následně se Kelafonie stala římskou provincií. V následujícím historickém období se na ostrově vystřídalo několik vládnoucích národů, z nejvýznamnějších můžeme jmenovat Byzantince, Franky, Benátčany, později ostrov obsadili Francouzi pod vedením slavného Napoleona.

Benátčané zanechali na ostrově během své nadvlády četné historické a kulturní dědictví, k významným dílům patří Benátská pevnost Assos s hradem. Pevnost byla původně postavena na obranu proti útokům pirátů a nežádoucích nájezdníků, pochází ze 16. století.

Roku 1813 byl mezi hlavním městem ostrova a druhým břehem postaven kamenný most Drapanu, který tyto dvě zatím nepřístupné části ostrova dokázal propojit.

Roku 1940 odmítl řecký premiér Metaxas ultimátum Mussoliniho, a tak oblast znovu vstoupila do války. Ostrov byl obsazen italskými jednotkami, kteří ostrov okupovaly zhruba dva roky.

Druhá světová válka byla přínosem pro Němce, kteří se zmocnili ostrovní plochy a Kelafonie jim byla podřízena. Během druhé světové války byly na ostrově zničeny bombardováním nejhodnotnější architektonické památky, které kdysi vystavěli Benátčané.

K nejhrozivějším a nejničivějším okamžikům ostrova patří 13. srpen roku 1953, kdy ostrov postihlo ničivé zemětřesení, které srovnalo se zemí nejen historické stavby, ale i města.